Starokladrubský kůň
je nejstarší české plemeno, český chovatelský unikát, jehož původ sahá až na začátek novověku.
Je to jediné plemeno koní vyšlechtěné speciálně pro ceremoniální účely panovníků. Do dnešních dnů si stále udržel barokní ráz. Dnes je to velmi oblíbený výstavní nebo rodinný kůň, vhodný i pro to, aby na sobě vozil malé děti. Své jméno dostal podle hřebčína v Kladrubech nad Labem. Obecně se dělí na dva typy: starokladrubský bělouš a starokladrubský vraník.
Historie chovu
Jeho chov založil císař Rudolf II. roku 1579 v obci Kladruby nad Labem, kde je nyní nejstarší hřebčín Evropy a jeden z nejstarších fungujících hřebčínů vůbec
.
Základem chovu byly domácí klisny zkřížené s dovezenými starošpanělskými a staroitalskými (neapolskými) hřebci. Od 17. století byla vedena plemenná kniha, ve které bylo zaznamenáno přes 1 000 kusů starokladrubských koní. Někteří z nich měli údajně výšku v kohoutku 2 m, i když současní koně jsou menší. Za sedmileté války hřebčín vyhořel a přestože koně byli včas evakuováni, bylo zničeno mnoho dokumentů o šlechtění a chovu starokladrubských koní Císařovna Marie Terezie pak hřebčín zrušila, pak jej ale Josef II. znovu obnovil. Po vzniku samostatného Československa se chov potýkal s mnoha problémy, protože koně byli vnímáni jako symbol habsburské monarchie.
Kmeny
Čistokrevné klasické kmeny
kmenové číslo — kmen - název (rok narození zakladatele)
· L1 — Generale (1787)
· L11 — Generale-Generalissimus (Gss XXIII-1938)
· L2 — Favory (1779)
· L21 — Favory-Generalissimus (Gss XXIX-1965)
· L3 — Sacramoso (1800)
· L31 — Solo (Sacramoso XXXI-1927)
· L12 — Napoleone (1845)
· L13 — Generalissimus (1797)
Čistokrevné neklasické kmeny
· L4 — Siglavi Pakra (1946)
· L5 — Romke (1966)
L6 — Rudolfo (1968